Milníky ve světě toalet

Blíží se 19. listopad – mezinárodní den toalet. Proč se vůbec něco tak samozřejmého slaví? A víte, že i taková „obyčejná“ věc jako záchod má za sebou dlouhou historii, kterou provázela řada zajímavých momentů? Pojďte se s námi na některé z nich podívat…

Ať žije splachovací záchod

První záchod najdeme v suché podobě už ve starém Egyptě. Sedadlo tvořily dvě kamenné desky, mezi nimiž ležela nádoba s pískem. Zatímco obyvatelé starého Řecka chodili na venkovní záchod vystavěný v blízkosti hnojiště, vynalézaví Římané využívali kanalizaci neboli prostorný kanál Cloaca maxima. Stejně jako v případě mnoha jiných vynálezů však s pádem Římské říše pokrokový kanalizační systém zanikl a s nástupem středověku se hygiena přestala řešit. V hradech měly suché záchody podobu výklenků, tzv. prevétů, ze kterých exkrementy padaly přímo do hradního příkopu, poddaným posloužila příroda nebo již zmiňovaná hnojiště. Zlom přišel v roce 1597, kdy sir John Harington přivedl na svět první splachovací záchod. Jeho vynález s názvem The Ajax se velmi podobal tomu dnešnímu. Měl nádržku s čistou vodou, mísu a splachovadlo v podobě kličky umístěné u sedátka. Kanalizace v té době stále ještě neexistovala, proto odpad ústil do žumpy.  A ještě perlička na závěr – symbol panenky a panáčka, tady rozlišování dámských a pánských záchodů, se poprvé objevil v roce 1739 v jedné pařížské restauraci.

Složitý vývoj toaletního papíru

Když ráno sáhnete po toaletním papíru a na jeho místě nahmátnete jen prázdnou ruličku, rozhodně vám to na náladě nepřidá. Dokážete si vůbec návštěvu „oné místnosti“ bez měkkého a voňavého pomocníka představit? Ne v každé době byl ovšem samozřejmostí. Třeba starověcí Římané používali houbu s rukojetí, která se po použití odkládala do nádobky se slanou vodou. Ta měla houbu vyčistit a vydesinfikovat, aby byla připravena k dalšímu použití. Ve středověké Evropě se zase uchytily kousky prostěradel. Bohatí lidé si k utírání dopřávali vlnu, krajku nebo konopí. Naopak chudším musely stačit staré hadry, tráva, mech, kukuřičné slupky či dokonce dřevěné hobliny. Neobvyklá nebyla ani očista pomocí ruky omývané v řece. Toaletní papír z rýžové slámy se začal vyrábět v Číně kolem roku 600. Evropa se ho ale dočkala až v 17. století, kdy došlo k rychlému rozšiřování tiskovin. Nebyl však nijak speciálně upravovaný, v podstatě se nelišil od klasického novinového papíru. První továrně zpracovaný papír s přízviskem toaletní začal vyrábět Američan Joseph Cayetty v roce 1857 a jeho příjmení bylo vytištěné na každém listu. Dnešní trend je jasný. Různé lékařské studie dokazují, že očista klasickým toaletním papírem není dostatečná, proto jsou v módě bidety, popřípadě toaletní mísy se zabudovanou bidetovou sprchou.

Aby mísa byla čistá

Všichni víme, že obyčejné spláchnutí záchod nezbaví bakterií a nečistot – řádnému úklidu je třeba pomoct. Komplexní čistota toalet přišla na přetřes až se vznikem splachovací varianty. Do té doby se potřeba vykonávala v přírodě, na suchých záchodech, případně do nočníků či jiných nádob, které byly jednoduše vyprázdněny, opláchnuty obyčejnou vodou a bez dalších procedur znovu používány. Velký výběr čisticích prostředků neměly ani naše prababičky a babičky, proto si musely poradit po svém. Jako účinný pomocník v boji s nečistotami fungovaly dvě látky: ocet se solí, jejichž smícháním vznikl roztok, který rozpouštěl špínu a odstraňoval rez. Dnes můžeme v pultech supermarketů či drogerií sehnat různé druhy čističů, od gelových přes tekuté, práškové či jednorázové vlhčené ubrousky.

Stop nepříjemnému zápachu

Nedílnou součástí vykonávání potřeby je i souboj s doprovodnými pachy. Minulé generace je přebíjely pomocí sušených květin či bylinek nasypaných do ušitých látkových sáčků zavěšených v blízkosti toalety. Další možnost představovaly různé éterické oleje, které se nakapaly do mističky naplněné jedlou sodou. Oba způsoby sice vytvořily příjemně voňavou atmosféru, avšak pachy zcela nepohltily. Postupem času začali výrobci čisticích prostředků myslet i na tento problém a přišli se speciálními přípravky. K dostání tak jsou klasické spreje v rozprašovači, osvěžovače vzduchu do zásuvek či na poličku i WC bloky přímo s vonnou složkou. Oblíbenými se stávají zejména bodové WC bloky, které se nanášejí přímo dovnitř mísy, např. Dr. Devil nabízí několik variant s bezdotykovým aplikátorem.

Problémy přetrvávají

Na trhu se můžeme setkat s moderním typem toalety, která má kromě splachovadla i další funkce. Těmi hlavními jsou samočištění, odsávání pachů přímo z mísy, nebo existují již zmiňované kombinované toalety s funkcí sprchy či dokonce fukaru, který nás po omytí i osuší. Dražší digitální varianty disponují například i možností přednastavení „programu“ pro několik obyvatel domu – poloha bidetové spršky, teplota vody, délka sušení a jiné. Je libo poslech hudby? Ano, i s tím záchody budoucnosti počítají. Přestože pro nás splachovací toaleta představuje samozřejmou věc každodenní potřeby, ne každému se takového luxusu dostává. Přibližně miliarda lidí na světě je nucena vyměšovat pod širým nebem. Problematika toalet a kanalizace má závažné zdravotní důsledky, jako je např. šíření smrtelných nemocí. Od roku 2011 mají toalety dokonce svou světovou organizaci, jejímž cílem je zlepšit hygienické podmínky ve světě. Tato organizace pak zavedla světový den toalet. Připadá na 19. listopad a má připomínat problémy, kterým čelí lidé bez hygienických zařízení.

Chcete přidat svůj názor?

Napsat komentář