Velikonoční symboly a jejich význam

Lidová symbolika má své výrazové prostředky.

Mezi symboly ŽIVOTA, SVĚTLA, ZDRAVÍ A ŠTĚSTÍ patřily:
zelený strom, zelená ratolest, červené jablko, plné vejce, svíce, kynuté pečivo, červená barva, pestré tkaniny.


SYMBOLY HOJNOSTI, PLODNOSTI, BOHATSTVÍ:
hrách, čočka, sušené ovoce, sušené houby, obilí, makovice, ořechy.

Symboly OCHRANY LIDÍ, DOBYTKA, STAVENÍ, POLÍ:
chléb, česnek, cibule, sůl, med, černý kmín, trny, trnitý prut, čaromocné byliny, svěcené ratolesti, svěcené pokrmy, červená barva.

Symboly SMTRI, ZMARU, POHANY:
vymlácená sláma, prázdné skořápky, vejce prázdná, bílá, ulity hlemýžďů, přelomená svíce, bílá barva.


Pomlázka

Krajové výrazy pro tuto neodmyslitelnou součást velikonočního veselí jsou také mrskačka (Zlínsko), mrskut (Haná, Valašsko), ligrus (Slezsko), šmekrust (severní Morava) a také tatar, žíla, binovačka, houdovačka, dynovačka, korbáč, kančák, konak, čugar, šibák, rocák, šlahačka.

Původ názvu:
Slovo „pomlázka“, dříve používáno „pomládka“, vychází z původního názvu „omládka“. Tento termín se ještě v dnešní době používá na Kyjovsku pro odnože rozmarýnu, které jsou určeny k rozmnožování rostliny.

Výroba pomlázky:
Nejlépe se hodí vrbové proutky, protože jsou pružné a dostatečné dlouhé. Vypravit se na ně musíte podle toho, na jaké datum Velikonoce připadnou. Jsou-li v březnu, stačí je natrhat týden předem. Když jsou až v dubnu, tak je třeba proutí natrhat dva až tři týdny předem. Když jsou až v dubnu, tak je třeba proutí natrhat dva až tři týdny předem, aby nebylo příliš narašeno.
Potom se proutí roztřídí podlé délky a tloušťky. Ty nejdelší se nechávají na omotání rukojeti. Musí se připravit – „rozštípnout“ (prut se sevře mezi kolena, uprostřed se nařízne, roztrhne a pomalu, aby se nezničil, roztahuje).
Nejjednodušší pomlázka, kterou zvládnou i děti, je ze tří proutků. Složitější jsou pak ze čtyř a více proutků.
Největší zájem bývá o čtyřhrannou pomlázku z osmi proutků. Proutky svážeme v místě rukojeti na dvou místech režnou nití. Pak rozštípneme proutek a omotá se rukojeť. Plete se tak, že se proutky rozdělí na čtyři pravé a čtyři levé prameny. Horní prut z pravé strany se proplete středem levého pramene a vrátí se jako spodní na pravou stranu. Horní z levé strany se proplete středem pravého pramene a vrací se zpět jako spodní na levou stranu. Takto střídavě se plete až do konce. Při pletení se musí proutí palcem ohýbat a vždy přimáčknout.

Praktikování zvyku

Chlapci, muži šlehali děvčata a ženy svazkem živých, někdy narašených prutů anebo svazkem speciálně spletených prutů (pomlázka). Tyto pruty měly životadárnou, omlazující a uzdravující sílu, který přecházela šleháním na člověka i dobytek. Proto si možnosti být vyšlehána každý dívka považovala a za „omlazení, svěžest, zdraví a krásu“ platila malovaným vajíčkem a někde barevnou stuhou, kterou uvázala na pomlázku.
Zvláště bohatě odměněný byl první koledník, který přinášel do domu štěstí. Jeho pomlázkou hospodyně šlehaly ve chlévě dobytek, aby se omladil.

Pomlázkové právo
Pro chlapce začíná o půlnoci z neděle na pondělí a v pondělí odpoledne je to už „ženské pomlázkové právo“, kdy ženy a dívky mohou oplácet šleháním zelenými pruty či upletenou pomlázkou anebo poléváním vodou.

Význam tradice
Na jaře, v době, kdy se probouzí nový život, se symbolem života staly některé stromy, u nichž se nejdříve probouzí míza. Jsou to bříza a všechny druhy jívy včetně vrby. Kult vrbového splétání proutků v pomlázky se dochoval do dnešní doby. Znásobením spletených proutků má vrba předat životadárnou sílu tomu, kdo je jí šlehnut.

Odměna koledníkům
V minulosti chodila na koledu především mládež a svobodná chasa. Odměnou jim byla vajíčka, kterých bylo oproti dnešní době mnohem více. S vajíčky nebo o vajíčka se potom hrály různé hry. Tato společenská část Velikonoc se odehrávala až v odpoledních hodinách.
Časy, kdy hlavní odměnou koledníkům byla výhradně vajíčka, skončily asi před 50 lety. Nová doba přinesla i jiné zvyky: pestřejší velikonoční stůl, bohatší koleda a také alkohol.

Beránek

Podle Bible byl obřadním pokrmem Židů před jejich odchodem z Egypta. Jako symbol čisté oběti je beránek předobrazem křesťanských Velikonoc a podobenstvím Spasitele.

Zajíček

V Bibli je zobrazován jako stvoření „maličké na Zemi, ale moudřejší nad mudrce“. Je symbolem chudoby, skromnosti a pokory, a také sebeobětování se pro druhé. Zvyk, že velikonoční zajíček přináší čokoládová vajíčka, k nám přišel z Německa. K tomuto symbolu se váže pohanská pověst:
Bohyně Ostara, který každým rokem vkládá do země nové sémě, pověřila zajíce, který má dlouhé nohy, a proto dobře a rychle běhá, a dlouhé uši, a proto umí naslouchat, aby jí přinesl ze vzdálené země nová semena.
Hlavním důvodem, proč byl tímto úkolem pověřen právě zajíc, je však to, že se zajíc dokáže obětovat pro druhé. Když ho např. honí pes a jsou dva zajíci, matou psa tím, že se střídají v běhu (jeden běží, druhý odpočívá). Často také matka zaječice odláká pozornost psa, aby zachránila mladé (sebeobětuje se).

Vajíčko

Vajíčko je nejstarší symbol plodnosti, úrody, nového, stále se opakujícího života a vzkříšení. Bylo nalezeno už v hrobech z doby kamenné, v Egyptě jsou o něm zmínky v hieroglyfech v pyramidách. Skořápky obarvených vajec byly objeveny také u nás na slovanském pohřebišti u Velkých Hostěrádek na jižní Moravě, procházejícího z 11. století našeho letopočtu.
Vajíčko je o Velikonocích odměnou koledníkům, darem a předmětem zdobení. Zvláštní postavení má vejce červené, které je patrně prvním z typu kraslic. Červená barva byla nejoblíbenější. Slované mají pro tuto barvu výraz „krasnaja“, odtud zřejmě vznikl název „kraslice“. Některé prameny však uvádějí, že název vznikl od slova „krásniti“ či „krásliti“. Vejci se již v dávných dobách přisuzovaly magické vlastnosti.
Plodivá síla vajíčka měla být umocňována ornamenty a barvením, zejména barvami života – zelenou (zeleň přírody), červenou (proudící krev a láska), žlutou (barevnost slunce), hnědou a černou (temná země). V době křesťanství se vajíčka začala malovat také barvou fialovou.
Ta vejce, která byla určena jako dar za pomlázku, se nevařila, protože by tím prý ztratila kouzelnou moc. Vařila se pouze tak, která měla být snědena.
Vajíčka se dávala koledníkům, ale také se používala při rituálech prováděných s dobytkem a při zahajování polních prací, kdy vložena do jarních osetí měla zajistit zdárný růst plodin a příchod léta, dále pak zdraví a plodnost dobytka.

Magické úkony s vejci
- při prvním vyhánění dobytka na pastvu obtáčel pastýř kolem stáda vařené vejce, aby stádo drželo pohromadě a dobytek se nezatoulal
– vejce se koulelo po hřbetě krávy, aby byla silná
– vajíčko se kladlo do brázdy v poli, aby dalo bohatou úrody
– také se dávalo do hrobu mrtvým jako obětní dar
– kraslice byly tzv. „poslíčky lásky“, které dívky darovaly svým milým

Na Třebíčsku dostával chlapec za vyšlehání děvčete spletenými vrbovými proutky tzv. „malovnu“. Byl to bílý, často vyšívaný šátek s kopou vařených vajíček, z nichž jedno, „malovna“, vyjadřovalo zdobením vztah děvčete k chlapci. Toto vajíčko bývalo vždy červené s vyrytým milostným veršováním ve spojených rozmarýnových věnečcích. Objevil-li se na vajíčku věneček zubatý nebo koš, značilo to, že chlapec je děvčeti nejspíše rodiči nucen.

Trik! Jak rozlišit vařené a syrové vejce: roztočit je prsty na stole. Syrové vejce se bude líně kolébat, vařené se však bude rychle a dlouho točit.

Kniha: Velikonoce, Dagmar Šottnerová, nakladatelství Rubico

Chcete přidat svůj názor?

Napsat komentář