V zajetí kilogramů aneb jak na kila skutečně vyzrát?

Asi to znáte, již několikrát jste chtěli zhubnout  avšak místo toho, aby se vám to podařilo, jste po několika dnech či týdnech měli vše zase zpátky. Myslím, že bych již po přečtení několika knih o hubnutí a zdravé životosprávě mohla začít radit ostatním, co a jak mají dělat. Školou hubnutí jsem prošla již tolikrát, avšak vždycky jsem propadla!

Možná to zní již velmi otřepaně, mít větší výdej než příjem. Ono se to lehce řekne, pravidelně jíst a cvičit. Jenže pak přijdou všechna ta ale, kterých člověk dokáže jedním dechem říct hned minimálně pět a většinou se to týká časových omezení, na která můžeme všechno svést.

Všechny ty rady jak zhubnout…, myslím, že by bylo užitečnější se naučit jak nepřibrat. Pravidlo zní:  Když nechcete přibrat tak nehubněte! Prostě se sem tam hlídejte. Za posledních pět let po narození své druhé dcery, kdy jsem měla těsně po porodu 72 kilo mám dnes už kil 82. Za pět let díky hubnutí mám deset kilo navíc. Tehdy stačilo dát dolů 3 kila a mohla jsem být aspoň pod tou sedmdesátkou… Možná namítnete, že jsem dělala něco špatně a já ani nebudu oponovat. Je to tak dělala jsem něco špatně. Moc jsem se soustředila na jídlo a pak zase ne a pak opět a tak se to opakovalo až byla kila nahoře.

Co s tím? Jestli to půjde takhle dál za pět let 10 kilo, tak za dalších pět let až mi bude 35 budu mít už 92 kilo a ve čtyřiceti překročím hranici sta kil. Hrozná vyhlídka! A proto se opět ptám co s tím? Všichni se vám snaží radit, měl(a) bys  zhubnout, jinak budeš mít vysoký tlak, cukrovku, nebudeš se líbit sama sobě nebo ostatním. V tu chvíli si řeknete hm má pravdu, jenže tyhle rady člověka opravdu deprimují a efekt je krátkodobý spíše opačný. Nejdřív přestaneme jíst, ale po chvíli i když nám vnitřní hlas říká nežer! se uchýlíme k nějaké tyčince, dortíku, masu a pak jíme i když už jsem přecpaní už nemůžeme a stejně se cpeme, bolí nás břicho, nemůžeme se hnout a nevím jak vy, ale já mám někdy chuť to jít všechno vyzvracet, když si to zpětně přeberu.  Naštěstí mám předem nachystané pastilky rennie, které mi jakžtakž pomohou, takže zaženu tu nesmyslnou myšlenku o zvracení pastilkou a nakonec si řeknu: tak teď jsem to přehnala a příště už to neudělám.


Jenže sliby chyby a sem tam se mi to stane znovu. Možná to máte taky stejné, že si každý večer říkáte dneska jsem to opět podělala a jedla jsem víc než jsem musel(a), od zítřka to udělám jinak. A tak se ráno probudíte, ačkoliv jste si večer kávu se smetánkou zakázali, řeknete si, přes den to přece vyběhám, takže si to kafe stejně dáte a k tomu třeba ani víc “nestihnete” (nestihnete dávám schválně do uvozovek, protože každý by to mohl stihnout sníst třeba kousek chleba, nebo housky, či malou misku jogurtu s vločkami, jenže jak říkám, jednodušší je si říct NESTÍHÁM a mám pokoj), pak letíte do práce nebo s dětmi do školy, prostě každý tam kam musí.

Samozřejmě vás přepadne hlad a co je nejjednodušší, koupit si po cestě nějakou tyčinku, sušenku, čokoládku nebo nějaký koblížek či koláč, prostě rychlé cukry. To zhltnete mezi prací, takže ani nevíte, že jste něco jedli… Přijde čas oběda tady možná nehřešíme tak jak při snídani, ačkoliv já někdy oběd opět “nestihnu” :o) legrační, že. Nebo třeba nemám hlad, který se dostaví tak kolem páté, kdy končím v práci a cestou domů, hladová nakoupím spoustu jídla po cestě k autu už stačím sníst nějaký rohlík a i když se opravdu snažím nakupovat zdravě (celozrnné pečivo, dietní šunky, cottage, gervais, zeleninu a ovoce) tak v takovém množství v jakém to jsem schopna sníst tady stejně o hubnoucím režimu nemůže být ani řeč.

 Jenže kdyby člověk mohl skonči kolem té šesté, kdy se vrátí domů. Ale po prvním vytrávení, ke kterému dochází kolem osmé nastává čas dát si ještě NĚCO. Znáte to NĚCO? To může být naprosto cokoliv! Naneštěstí mám tak báječného muže, který se mě zeptá pokud to NĚCO doma zrovna není, zda mi pro to má zajet, já se v této chvíli nedokážu kontrolovat a nadiktuji co mi má přivézt. Bohužel to máme do Tesca kousek, tak je do půl hoďky zpátky. Samozřejmě ihned potom co to sním, často to bývá něco sladkého, zmrzlina (Magnum White) nebo toffifee, mám děsný výčitky a začínám opět s předsevzetím, že zítra to už neudělám.

Kdybych si takhle psala co sním za den zbytečně navíc, protože mám stále pocit že skoro nic nejím, tak bych se možná divila, kolik toho vlastně sním. Teď když to píšu, tak si to najednou uvědomuji tam Mila, tam koblížek, pak Magnum, kolik toho vlastně do sebe natlačím. Chudáci vnitřnosti.

Takhle bude možná přínosnější si psát, co vlastně sním a pak to zkusit trošku zredukovat. Přeci jen, u počítače jsem denně několik hodin, takže někde v excelu se najde místečko, kam to všechno zapíšu a udělám si takový přehled. Pro tento a další týdny jsem se rozhodla, že si prostě napíšu co jím. Víte ono u mě je to trochu zvláštní, protože já nepiju džusy ale jen vodu a ovocné čaje bez cukru a navíc tu jednu kávu se smetánkou a mlékem rovněž bez cukru.
Vařím ráda, často tu večeři, protože chci, aby celá rodina, jedla aspoň jedno jídlo za den pohromadě a bohužel to vychází na večeři, kdy se všichni sejdeme. Zkusím tedy dát pár kil dolů tím, že si to budu psát a pak se nad tím zamyslím. Pokud vás zajímá co tento týden sním, ráda se s vámi o to podělím a pokud chcete napsat co jíte vy a podělit se o to se mnou a třeba i veřejně s ostatními tak mi to klidně pošlete a příští týden na to mrknem.

Tak já jdu psát, zrovna jsem něco snědla :o) a co se týká pohybu, tak na ten je ještě čas, pak vám napíšu co já a pohyb.

Mějte se Venda
mail: vendulka@pritelkyne.eu

Chcete přidat svůj názor?

Napsat komentář